Nedokončené dobrodružství v Gambii

Naše nedokončené dobrodružství v Gambii

Gambie je nejmenší zemí afrického kontinentu a zároveň patří mezi nejchudší země světa. Leží na pobřeží Atlantského oceánu a jejím jediným sousedem je Senegal. Právě sem jsme se s dcerou, studentkou 5. ročníku veterinární univerzity, vydaly na třítýdenní dobrovolnický pobyt do organizace Gambia Horse and Donkey Trust (GHDT).

GHDT je charitativní organizace založená v roce 2002 sestrami Stellou Marsden a Heather Armstrong. Jejím cílem je pomáhat místním obyvatelům v boji s chudobou prostřednictvím zlepšování životních podmínek pracovních equidů.

V Gambii je zemědělství jedním z hlavních zdrojů obživy a kůň nebo osel zde představuje zásadní pracovní sílu. Zdravý osel může zvýšit příjem rodiny až o 500 %. Pro mnoho rodin je však pořízení takového zvířete velkou finanční investicí.

Hned po příjezdu jsme si uvědomily, v jak odlišných podmínkách zde zvířata žijí. Koně a osli jsou vystaveni obrovské infekční zátěži. Velmi časté jsou nemoci přenášené hmyzími vektory, jako například trypanozomóza, mor koní nebo infekce přenášené klíšťaty. Když se k tomu přidá špatná výživa a nedostatek veterinární péče, není těžké pochopit, proč je práce GHDT pro místní komunitu tak důležitá.

Organizace provozuje dvě veterinární centra – starší Sambel ve vnitrozemí a modernější Makasutu nedaleko hlavního města Banjul. Právě v Makasutu jsme strávily většinu našeho pobytu. Klinika je na místní poměry velmi dobře vybavená – má operační sál, laboratoř, hospitalizační boxy i karanténní část. Přesto je většina vybavení starší a mnoho věcí se musí řešit improvizací.

Klinika poskytuje péči nejen koním a oslům, ale taképsům, kočkám a drobným přežvýkavcům. Zároveň slouží jako útulek pro stovky zvířat. Některá z nich jsou po kastraci a vakcinaci nabízena k adopci. Organizace také poskytuje bezplatné očkování proti vzteklině a kastrace psů a koček.

Velmi zajímavé pro nás bylo sledovat práci místních paravetů. Přestože klinika nemá stálého veterináře, zdejší personál je velmi zkušený a dokáže samostatně provádět mnoho zákroků – od kastrací psů a koček až po ošetření vážných poranění.

Jednou týdně jsme se účastnily takzvaných mobilních klinik. Brzy ráno jsme vyjeli autem do okolních vesnic nebo na místní „koňské trhy“. Veterinární tým zde farmářům zdarma nabízel veterinární prohlídky, úpravu chrupu, korekci kopyt, odčervení a léčbu trypanozomózy.

Tyto výjezdy byly zároveň důležitou příležitostí k edukaci. Stále je zde například běžným zvykem přivazovat zvířata za nohy nebo používat místo ohlávky provaz v hubě koně či osla. Organizace se proto snaží motivovat chovatele tím, že jim zdarma poskytuje ohlávky a udidla.

Jedním z nejčastějších problémů, se kterými jsme se setkávaly, byly těžké myiázy. V tropickém podnebí se dokážou šířit neuvěřitelně rychle a neléčené mohou během krátké doby zvíře usmrtit. Častý je také tetanus, zejména u koní a oslů, protože vakcíny zde nejsou běžně dostupné.

Samostatnou kapitolou jsou dopravní úrazy. V Gambii je zvykem nechávat osly volně se pohybovat a velmi často jsou zvířata přímo v hustém provozu. Majitelé ve většině případů navíc odmítají eutanazii těžce zraněného zvířete, kvůli náboženským důvodům. Řešení vážných zranění bylo pro nás tím pádem o to více frustrující.

Práce na klinice byla intenzivní, ale zároveň velmi inspirativní. Místní zaměstnanci mají ke své práci i k životu obdivuhodně klidný a optimistický přístup. Jsou nesmírně přátelští a vděční za jakoukoli pomoc.

Velkým přínosem je také spolupráce GHDT se zahraničními veterinárními organizacemi a univerzitami. Během našeho pobytu zde například absolvovali praxi dva studenti z Velké Británie pod dohledem zkušených pedagogů.

Klinika se nachází v krásném prostředí mangrovových porostů nedaleko ramene řeky Gambie. Večer jsme často chodily na procházky v doprovodu místní smečky psů. Okolní buš je plná zvířat a především ptáků, kterými je gambijská příroda proslulá. Jen rodina paviánů, která pravidelně navštěvovala areál kliniky, nám občas připravila poněkud divočejší chvíle.

Bohužel náš příběh se nakonec opravdu stal „nedokončeným dobrodružstvím“. Kvůli náhlému onemocnění dcery jsme musely náš pobyt předčasně ukončit a vrátit se domů.

Pobyt v subsaharské Africe a práce v prostředí s vysokou infekční zátěží představují určitá zdravotní rizika. Přesto pro nás byla tato zkušenost mimořádně silná a inspirativní. Ukázala nám, jak velký význam může mít veterinární práce nejen pro zvířata, ale i pro životy lidí, kteří jsou na nich existenčně závislí.