Endometritida klisen

Reprodukční sezóna vrcholí a my se čím dál častěji setkáváme s reprodukčními problémy, které nám komplikují, resp. až téměř znemožňují úspěšně klisnu inseminovat. Ve většině případech je nutné takový problém nejprve vyřešit a teprve poté se pokusit klisnu úspěšně zapustit. Tyto řádky jsou věnované především majitelům problémových klisen, ale i našim kolegům, jako přehled možných diagnostických kroků při podezření na endometritidu klisny.

Které klisny jsou podezřelé, že trpí zánětem dělohy?

Podezření na endometritidu byste měli mít především u klisen se špatnou anamnézou. Tzn. u klisen, které již v minulosti měly reprodukční problémy. Např. zmetaly, porodily mrtvá nebo málo životaschopná hříbata, prodělaly placentitidu (resp. zánět placenty = obal ve kterém se vyvíjí hříbě během březosti), prodělaly těžký porod s pohmožděním či poraněním porodních cest. Podezřelé jsou také obecně starší klisny a klisny s nepříznivě utvářenou vulvou (obr. 2). Dále jsou podezřelé klisny s nepravidelným pohlavním cyklem. Z tohoto důvodu je dobré, abyste si vedli pravidelné záznamy o říji klisny (každý den říje si zapsat, včetně všech příznaků a intenzity). Při zánětu dělohy dochází nejčastěji ke zkrácení pohlavního cyklu (tzn. že se klisna říjí častěji než bychom očekávali). Často pohlavní cyklus nekončí ovulací a říje plynule přejde zpět do diestrální fáze cyklu (meziříjová fáze), aniž by došlo k ovulaci a uvolnění vajíčka do vejcovodu.

Diagnostika endometritidy

Ultrasonografické vyšetření (=usg, sono)

Základní a nejdůležitětší vyšetření klisny při podezření na endometritidu (resp. zánět dělohy) je USG vyšetření. Pomocí sonografického přístroje hodnotíme především obsah dělohy. Zdravá děloha je prázdná a bez náplně. Jediné období kdy je možné, že se ve zdravé děloze objeví tekutina je období těsně před ovulací a do 24h po ovulaci během říje, ale tato náplň by neměla mít v průměru více jak 2 cm. Výskyt tekutiny v děloze mimo říji je naprosto signifikantní pro zánět dělohy.


2. Vaginální vyšetření

Vaginálni vyšetření provádíme po důkladné toaletě vulvy. Provádíme ho sterilně, pomocí sterilního spekula. Při vaginálním vyšetření hodnotíme utváření růžice děložního krčku, kde hodnotíme umístění, srůsty, výtok, barvu a velikost. Dále hodnotíme sliznici vaginy, obsah na dně vaginy a případná poranění (obr. 5). Například v případě urovaginy (obr. 4), se na dně vaginy nachází moč, která může být zdrojem kontaminace až do dělohy a v takovém případě je nutné ihned po přeléčení zánětu provést chirurgickou plastiku močové trubice.

3. Výtěr z dělohy

Pro nejvhodnější výběr antibiotik, ale také zhodnocení vážnosti stavu provádíme výtěr z dělohy. Vzorek odebraný přímo z dělohy poté pošleme v kultivačním médiu do laboratoře na kultivaci a stanovení citlivosti na antibiotika. Takovýto stěr provádíme speciálním dvouplášťovým katetrem. Uvnitř tohoto katetru je tampon, který je obalen dvěma plášti. Po zavedení katetru přes děložní krček do dělohy, je z katetru vysunut nejprve vnitřní plášť s tamponem uvnitř a teprve poté je vysunut samotný tampon i z vnitřního pláště. Poté je tampon zpět schován do vnitřního a následně do vnějšího pláště a teprve poté je celý katetr vyjmut z dělohy ven. Schématické znázornění takového katetru je na obrázku. Výtěr z dělohy pomocí takového katetru je tedy proveden bez kontaminace z ostatních úseků pohlavních cest klisny! V některých případech je vhodnější použít k zjištění původce zánětu výplašek z dělohy.